Už teda asi před měsícem jsem přemýšlela o tom co člověka vážně udělá šťastným..
O tom jak je těžký udělat někoho jinýho šťastným, Kolik lidí v mém životě mi jsou tak blízcí že se s nima nebo kvůli nim ani trochu netrápím. Že se prostě můžu chovat jak dement a nestarat se o nic.
Jak je lehký člověka udělat nešťastným. Jak je lehký se nechat zranit a jak je lehký z toho upadnout do depresí. Potom se člověk podceňuje a všechno co si kdy v hlavě urovnal se hned rozsype a rozhází, jednoduše to smetete a jinýma negativníma myšlenkama to zahladíte úplně. Je to stejně lehký jako zakopnout, převrhnout skleničku nebo se překlepnout. Poté to vede k nedostatku spánku a.. no v únavě jsou všechny emoce dvojité.To už jdu ale víc deep než sem htěla.. měla jsem spíše na mysli to že lidé by si měli všímat všech věcí i těch nejmenších, nejmenších lichotek a nejmenších úsměvů, i toho že stihnete autobus nebo že najdete klíče v čas. Být s lidma který je vážně dělají šťastnými a co s nima budou navždy,při všem a podpoří je.
Tenhle problém jsem taky měla, hlavně teď v lednu... nenechte se tím ale strhnout dolů,nenechte si vzít svoje názory a ty své srovnané myšlenky. Tenhle článek jsem tedy víceméně založila na tomto konceptu. Chci jsem psát věci co mě rozveselují, dělají šťastnou nějaké malé rady etc.
Tak první u mě bude psaní, mě se osobně pročišťují myšlenky když si je můžu sepsat.. prostě mám takovou konverzaci člověkem který jen tak náhodou má stejný názor jako já. Můžu se sama sobě svěřit bez strachu soudění nebo nesouhlasu. Já jsem odobně celkem otevřená osoba a lidem co mi jsou nejbližší se svěřuju protože v nich mám takovou důvěru a vím že při mě budou stát a nebudou mě soudit .. *vím že za to mám děsný štěstí a jsme za to každej den ráda*. Ale i přes to se ráda vypíšu.. asi si říkáte že mluvím o deníku.. asi by to pro mě bylo doopravdy nejlepší a už několikrát jsem se snažila ale nikdy jsem ho neudržela... a ani nemám na mysli věci co bych si někam ukládala.. něco samozřejmě jo ale občas se jenom mám chuť vypsat a přemýšlet a pak to jednoduše smažu.
Teď co píšu, hodněkrát jsem začala psát knihu.. /beru sama sebe vážně a chtěla bych ji dopsat ale nikdy jsme nedopsala a neberte to nějak vážně že chci děsně jako "dítě" napsat a vydat knihu.. jak už sjem napsala šlo mi o to se vypsat, a bavilo mě si k tomu občas přikreslit příběh/.. no to ale teda taky nevyšlo.. Ale co jsem dopsala.. je písnička ano.. *weird awkward moment* abych to uvedla na správnou míru tak text zatím.. xD a ještě teda potřebuje doplovat a nikomu ji nedávám přečíst ale je dost osobní.. je to o "životní zkušenosti" xD
Ale prostě to PSANÍ :)
Další je běhání. To je podle mě taková klasika.. a zase mi přijde že si tím pročistím myšlenky.
MUZIKA
Ta je pro mě snad nejhlavnější, nedala bych bez ní ani ránu.
Je typ muziky je snad pro každej typ nálady.
Prostě m ipřijde jako kdyby mi někdo další rozuměl.. nebo jako kdyby se mi někdo další svěřoval.. a ještě to svěřování zní sakra dobře..
xDDD
Asi to skončím tady a budu se snažit si nějaký nechat abych se donutila k dalšímu dílu :)
Řekla bych abyste taky nějaký věci napsali do komentářů kdyby to někdo četl (y)
ale tak co už :*
xoxo tyna
